Jurty Beskydy: náš svatební dárek pod sněhem

Když jsme loni v červnu měli svatbu, upřímně by mě nenapadlo, že jeden z nejhezčích svatebních dárků si „rozbalíme“ až o několik měsíců později, uprostřed zimy. Tehdy jsme dostali voucher na víkend v Jurtách Beskydy. V létě jsme si užívali, sluníčka, kol a vody a víkend v jurtě jsme si záměrně nechali na zimu. Až teď, v lednu, když je všude ticho a zima sevřela Beskydy do bílé deky, jsme ten dar opravdu prožili.

Jurty Beskydy. Dříve jen dvě obyčejné slova, které po víkendu pro mě znamenají opravdu moc. Jsou to nádherné vzpomínky, pocit blaženosti a spokojenosti, také odpočinek a pohlazení po těle i duši. Ten úžasný kruhový prostor doladěný k dokonalosti jak pro oči, tak prakticky, na mě působil atmosférou, která se nedá popsat. Musí se zažít.

Přijíždíme do zimních Beskyd: dvě jurty v bílém světě

Cesta do Beskyd byla zasněžená. Silnice lemovaly závěje, pole i kopce byly přikryté sněhem, stromy měly větve obtížené bílou vrstvou a celý svět působil tišší.

Když jsme dorazili k Jurtám Beskydy, měla jsem okamžitě pocit, že jsme se ocitli v zimní pohádce. Uprostřed zasněženého areálu, v kulisách bílých Beskyd, stály dvě kulaté, sněhem pocukrované jurty. Žádná rušná recepce, žádné davy lidí – jen čistý sníh, dřevo, pár vyšlapaných cestiček a my.

Vystoupili jsme z auta, studený vzduch nás kousl do tváří a sníh pod botami zakřupal. Ten první nádech zimního beskydského vzduchu byl jako reset. Všechno, co jsme nechali doma – povinnosti, rutinu, drobné starosti – zůstalo najednou strašně daleko. Přivítala nás úžasná paní, která nás provedla a všechno vysvětlila.

Vstup do jurty: teplo, světlo a kruhový klid

Otevřít dveře jurty byl jeden z těch malých, ale dokonalých momentů. Venku šero a studený vítr, uvnitř teplo, měkké světlo a vůně dřeva. Prostor jurty mě opravdu dostal – kruhový tvar, dřevěná konstrukce, strop se světlíkem, velká dřevěná postel, měkká sedačka, stoleček, krb a všechny ty drobné dekorace, které byly vkusně a jistě s láskou vsazeny do prostoru.

Bylo to, jako kdyby nám někdo postavil malý svět jen pro nás dva. Žádné rohy, žádné kouty, kde se schovává chaos. Jen jeden velký, uklidňující prostor, kde má všechno své místo. Venku vládl mráz a sníh, ale uvnitř panovalo teplo a klid.

Sedli jsme si na postel a jen se rozhlíželi kolem. Měla jsem pocit, že čas se zpomalil. Nic jsme „nemuseli“. Jen být.

Zimní sauna a horký sud: náš vlastní vesmír v mrazu

Privátní wellness u jurty byl v zimě úplně jiný level romantiky než v létě. To, že máš vlastní saunu a horký sud, je skvělé kdykoli, ale když kolem leží sníh a vzduch štípe do tváří, celé to získá jinou intenzitu.

Tomík zatopil v sauně i v sudu. Než se nám to všechno vyhřálo na potřebnou teplotu, tak jsme seděli v jurtě a probírali naše radosti a starosti u sklenky výborného vína, které bylo v lednici jako pozornost majitele.

A pak hurá do sauny. Výhodou privátního welness je, že vás nikdo nevidí, takže jsme mohli jen tak, jak nás pán Bůh stvořil, užívat tepla na každém kousku těla.

Po sauně a válení se v čerstvém měkkém sněhu, jsme přeběhli k horkému sudu. Venku mráz, sníh kolem, hvězdy nad hlavou. Vzduch tak studený, že každý nádech byl cítit. A pak ten kontrast, když se ponoříš do horké vody. Celé tělo si oddechne, kůže zahoří, nad hladinou se zvedá pára.

Seděli jsme v sudu, nad námi hluboká zimní obloha, kolem bílé ticho. Měli jsme pocit, že svět skončil někde za hranicí toho malého kruhu světla kolem sudu a jurty. Povídali jsme si o životě a oba jsme si znovu uvědomili, jaké máme štěstí, že jsme se potkali a že máme jeden druhého.

Byla to romantika bez kýče. Žádné růže rozsypané po posteli, ale opravdové chvíle, kdy cítíš, že ten člověk vedle tebe je ten, se kterým chceš zažívat i všechny další zimy.

Kdyby tě zajímala naše svatební cesta – mrkni tady – Naše svatební cesta na Šumavu: týden na Kvildě plný romantiky

Ráno v jurtě: bílé ticho za oknem a teplo z peřin

Ráno v jurtě mělo svoje kouzlo. Po otevření očí jsem viděla dřevěný strop a tlumené světlo, které pronikalo dovnitř. Bylo ticho. Žádné auta, žádné tramvaje, žádný ruch města. Ten klid mě pohladil po duši. Přitulila jsem se k Tomíkovi a užívala si jeho přítomnost.
Naprosto luxusní snídaně nás zachránila od nutnosti cokoli řešit. Káva, čaj, čerstvé pečivo, domácí bábovka, zelenina, ovoce, prostě tam bylo všechno, na co si vzpomenete. Ten luxus, kdy nemusíš nic chystat, ale zároveň nejsi v přeplněné hotelové jídelně, je k nezaplacení.

Neměli jsme plán napěchovaný aktivitami. Chtěli jsme víkend, kde budeme jen relaxovat a odpočívat. Ale i tak jsme se oblékli a vyrazili na malou procházku do okolí.

Zimní procházky: křupání sněhu a červené tváře

Beskydy v zimě mají úplně jinou atmosféru než v létě. Krajina je jemnější, obrysy jsou měkčí, zvuky tlumenější. I krátká procházka kolem areálu a do okolí měla svoji sílu.

Vyrazili jsme zachumlaní v bundách, čepicích a rukavicích. Sníh nám křupal pod botami, z úst šla pára a tváře nám postupně červenaly. Nešli jsme na žádný velký výšlap, tenhle víkend nebyl o výkonech. Bylo to spíš toulání – trochu sem, trochu tam, zastavit se, rozhlédnout, nadechnout se a zasmát se tomu, jak nám mrznou nosy.

Kolem nás ticho. Měla jsem pocit, že jsme si uprostřed toho bílého světa ukrojili malý soukromý kus prostoru, který patří jen nám. Ruka v ruce, stopy ve sněhu za námi, návrat do jurty, kde už na nás čekalo teplo.

Večery u krbu: rozhovory, které se v běžných dnech odkládají

Večer, když se venku setmělo (a v zimě se stmívá brzy), se jurta změnila v malý světlo-šerý vesmír. Rozsvítili jsme lampičky, rozdělali oheň v krbu a prostor dostal úplně jiný, intimní rozměr.

Seděli jsme na posteli s dekou přes nohy a sklenkou vína v ruce. A mluvili. O uplynulém roce, o našich úžasných dětech. Jak se nám v padesátce změnil život k tomu dobrému. O očekávání, o strachu, o radostech, o malých věcech, které nám dělají den lepším.

Byl to typ večerů, kdy si uvědomíš, jak moc jste v běžném životě unavení, roztěkaní a zahlcení. Tady nebyla televize, sociální sítě jsme nechali stranou a zjistili, že nám vůbec nechybí. Místo scrollování jsme poslouchali jeden druhého. A někdy jsme zase jen mlčeli a bylo to v pořádku.

Samozřejmě, že i druhý večer jsme šli do sauny i sudu. Ale ještě předtím jsme si každý užili hodinovou masáž zad. Přímo k nám do jurty přijela paní, která byla velmi laskavá a masáž byla skvělá.

Svatební dárek s odstupem: proč to vlastně bylo ideální

Zpětně jsem ráda, že jsme tenhle svatební dárek nevyčerpali hned měsíc po svatbě. To, že jsme ho prožili v zimě, byla výborná volba. V létě by to bylo určitě krásné, ale v zimě měl ten pobyt úplně jiné kouzlo. Sníh kolem jurty, mrazivý vzduch v kombinaci s horkým sudem, pocit útulna uvnitř, když venku mrzne.

Ten dar pro nás nebyl jen víkend v hezkém ubytování. Byl to víkend, kdy jsme se zastavili, nadechli a znovu si připomněli, že vztah není samozřejmost. Že potřebuje čas, pozornost, ticho i prostor. A že někdy stačí „jen“ vypadnout na dvě noci do kulaté jurty v Beskydech a nechat sníh, aby zbytek světa na chvíli odizoloval.

Odjezd: poslední pohled na zasněženou jurtu

Když přišel čas odjezdu, balili jsme věci pomalu. Nikomu se nechtělo. Poslední snídaně, poslední procházka po vyšlapané cestičce ve sněhu, poslední pohled na naši jurtu, na které ještě ležela bílá přikrývka. Při odjezdu jsem se ještě jednou otočila. Věděla jsem, že tohle není místo, kam se podíváš jen jednou.

Jurty Beskydy pro mě už nejsou „jen glamping ubytko“. Jsou spojené s naším svatebním darem, s naším zimním víkendem, s pocitem, že i uprostřed ledna může být člověku uvnitř strašně teplo. Nejen kvůli kamnům a horkému sudu, ale hlavně kvůli tomu, kdo sedí vedle něj.