Rychlá navigace
Někdy stačí jen tři dny, skvělý parťák, batoh na zádech a trochu odvahy – a dobrodružství je na světě. Náš třídenní trek Bílé Karpaty začal v pátek ráno, když jsme se ospale nasoukali do autobusu mířícího z Ostravy do Velkých Karlovic. V hlavě jsme měli jediné – vypnout od každodenního shonu, nasát přírodní klid a nechat se unášet rytmem beskydsko-karpatské krajiny.
První den: Velké Karlovice – Kohútka
Autobus nás vysadil v poklidných Velkých Karlovicích. S natěžko sbalenými batohy, spacákem a stanem jsme vyrazili pěšky vstříc našemu malému dobrodružství. Počasí nám přálo – modrá obloha a jemný vánek nás doprovázely hned od začátku.
Cesta vedla krásnou přírodou, spíš mírně zvlněnou krajinou, kde se střídaly lesy, louky a výhledy na blízké kopce. Žádné dramatické horské vrcholky, jen příjemné stoupání a klid přírodní rezervace. Třídenní trek Bílé Karpaty se ukazoval jako ideální únik od ruchu města.
V poledne jsme dorazili na Kohútku, kde nás přivítala stylová hospoda. Poctivý oběd, pivo a pár historek k tomu nám dobily baterky. Seděli jsme na terase, pozorovali okolní vrcholky a pomalu si zvykali na ten pohodový rytmus trekování.
Noc jsme plánovali strávit pod střechou turistického přístřešku pod Kohútkou, ukrytého v lese. Příjemné místo, kde se tiše převaloval večer. Připravili jsme jednoduchou večeři a s pocitem volnosti usínali pod hvězdami.
Druhý den: Přes Makytu a Hradisko na Pulčínské skály
Ranní probuzení bylo trochu ospalé, ale Tomík se zhostil přípravy snídaně jako mistr kuchyně. Teplý čaj a vydatná vaječina nás postavily na nohy a tak jsme znovu nahodili batohy na záda a pokračovali dál.
Čekala nás náročnější pasáž – stoupání přes Papajské sedlo směrem na vrchol Makytu. Výšlap byl prudký a dal nám pořádně zabrat, ale odměnou nám byly nádherné výhledy a pocit dobře odvedené práce. Nahoře jsme si chvíli odpočinuli a pokračovali dál příjemnější částí trasy přes Hradisko (773 m), které je jedním z dominantních bodů této oblasti.
Cesta vedla převážně lesem a přes rozlehlé louky, kde se vítr proháněl vysokou trávou. Žádné divoké potoky ani kamenité hřebeny – jen klid, přírodní rezervace a ticho lesa. Třídenní trek Bílé Karpaty nám připomněl, že i méně dramatická krajina má svoje velké kouzlo a umí prověřit naši kondici.
Odpoledne jsme dorazili na Pulčínské skály. Ty pískovcové útvary, porostlé borovicemi a mechem, působily jako ze světa dávných časů. Prošli jsme si jejich nejkrásnější část, obdivovali labyrinty skalních stěn a užívali si tiché kouty ukryté mezi stromy.
K večeru jsme sešli dolů na veřejné tábořiště Pulčiny, které se nachází kousek od skalního areálu. Tábořiště je skromné, bez stálé obsluhy, určené především pro poutníky a turisty, kteří se spokojí s jednoduchými podmínkami. K dispozici je tu malý přístřešek, vyhrazené místo na stanování a ohniště – přesně to, co člověk po dlouhém dni v přírodě potřebuje.
Postavili jsme stan na rovné loučce, sbalili pár klestí na podpal a připravili si skromnou večeři na malém vařiči. Horký čaj, teplo stoupajícího ohně a pomalý západ slunce za stromy vytvořily nádhernou atmosféru. Seděli jsme dlouho do večera, povídali si a poslouchali ticho, které jen občas narušilo praskání ohně nebo vzdálené houkání sovy.
Spánek pod širým nebem na Pulčinách měl svoje nezaměnitelné kouzlo – žádná civilizace nablízku, jen my a příroda.
Poslední ráno bylo klidné a slunečné. Po sbalení věcí jsme si ještě udělali malou procházku po Pulčínských skalách. V časných ranních hodinách tu bylo liduprázdno – jen my, skály a probouzející se příroda.
Pak už nás čekal pohodlný sestup do Lidečka. S mírnou nostalgií jsme opouštěli kopce, které nám za tři dny tolik přirostly k srdci. V Lidečku jsme nasedli do autobusu a unavení, ale šťastní se vrátili zpět do Ostravy.
Seznam na trek 2025 – minimalistické balení, rady z praxe a vybavení, které se opravdu osvědčilo
Co mi dal třídenní trek v Bílých Karpatech?
- Poznání, že není potřeba vyrazit do divokých hor, abych zažila skutečné dobrodružství.
- Bílé Karpaty mě učily zpomalit, nadechnout se a užívat si každou chvíli.
- Putování s batohem a stanem mě vrátilo k jednoduchosti a podstatě – spát pod hvězdami, jíst z ešusu, ráno se budit rosou.
- Nejlepší chvíle jsou ty, které si neplánuješ – snídaně pod stromy, ticho v lese, první pohled na Pulčínské skály.
Třídenní trek Bílé Karpaty se mi zapsal hluboko do paměti jako jedna z těch cest, které mění vnímání světa kolem.
